Narodil jsem se poslední únorový den roku 2021 v jedné ostravské chovatelské stanici malých bílých kníračů Shadow White de Pepa. Moje maminka se jmenuje I Am Olivia Larigosh. Říkají jí Olinka. Tatínek se jmenuje Sherwood Larigosh – jednoduše Woody. Mám ještě dvě sestry Umbertu a Umu. Ze všech nás, tří sourozenců jsem byl při narození nejmenší, ale velmi záhy jsem ségry nejen dorostl, ale dokonce i předrostl. Dva měsíce u maminky byly moc krásné. Ale přišel čas poznat můj nový domov. Ve Frýdku Místku na mě už čekali moji noví páníčkové a kníračí kamarádka.
Čas odejít do nového domova byl stanoven na 28. dubna 2021. To mi byly přesně dva měsíce. Kníračka, která mě v novém domově vítala se jmenovala Daisy. Byla sice už v pokročilejším věku, ale stále čilá a veselá. Stala se mou kamarádkou, parťačkou se kterou se dalo dělat naprosto všechno a hlavně zlobit. Zakrátko jsem ale zjistil, že domovy budu mít vlastně dva. Jeden stálý ve Frýdku Místku a jeden, na nějaký čas přechodný, ve Chvalčově u Bystřice pod Hostýnem. V domě s velkou zahradou. Dalo se tam dělat spousta věcí a lumpáren. Navíc jsme chodívali často na dlouhé vycházky po okolí, do lesa, přes louky i pole a později i dál do skal.
Rostl jsem jako z vody, učil jsem se, poznával nové věci, nová zvířátka jako třeba slepice, také další členy naší velké „smečky“ – lidičky kteří k naší rodině patří a kteří za námi na Chvalčov jezdili. Z kraje léta jsem zjistil, že mě fascinuje voda. Panička mi dala nejprve trochu vody do většího lavoru. Cáchal jsem se v ní, hrabal packama až jsem z toho byl celý mokrý. Voda mě přitahovala i na vycházkách, když jsme chodili kolem jezů na říčce Bystřičce. Okupoval jsem také každou kaluž nebo větší tůňku kterou jsme cestou potkali. Když jsme přijeli domů do FM, seznámili mě s dalším členem naší velké rodiny, pejskem Benem (borderkolií). Vyšli jsme si takto na přehradu. Někdo hodil balonek do vody v úmyslu, že Beník za ním poplave. Plaval, ale to jsem nebojácně vystartoval i já. Beník to v půlce vzdal, já doplaval o hodně dál a Beníkovi tak pěkně natřel… Panička stála na břehu s hrůzou v očích zda se ještě vůbec vrátím. Od té doby jsem se v plavání zdokonaloval a je ze mě docela slušný plavec.
Plavání mám rád asi víc jak chůzi po horách. Ale tu taky můžu. Vycházky typu Tesák – sv. Hostýn, nebo u nás Lysá Hora… to už mě nepřekvapí. Bylo mi 5 měsíců když jsme strávili týden v Jeseníkách. Tam bylo krásně. Voda, výšlapy, hospoda a postel. Do Jeseníků jsme se vrátili i letos. Bydlení na Chvalčově skončilo prosincem 2021. To už jsme zůstávali jen ve FM a zdoláváme naše krásné Beskydy. Je to príma a vždy se najde nějaká lesní studánka, kde můžu smočit tlapky, nebo říčka kam můžu vlézt celý. Obdivuji mou 13 letou společnici Daisy jak ta vše krásně zvládá. Ale vodu, tu ona moc nemusí. Letos v létě nás páníčkové vzali na dovolenou do Chorvatska. Poprvé jsem okusil chuť moře. A bylo fakt slané brrrr. Olízl jsem poprvé, podruhé, ale pak už fakt ne. Ale plavání bylo skvělé a pak honem do stínu, protože bylo hodně horko. I tam jsem na vycházkách potkal mnoho kamarádů např. třeba osla, nebo kotě, které ve chvíli když mě uvidělo vypadalo jako tazmánský čert. Ostatně panička všechny naše společné cesty poctivě dokumentuje, takže ve fotogalerii najdete spousty krásných fotek.
No a výstavy. Ta první byla hned v září 2021 v Chlebičově. Byl jsem patřičně vystajlovaný, navoněný, ale zdaleka nevědíc, co mám dělat. Běžel jsem s paničkou ve výstavním kruhu a pak, než jsem štěkl švec stál jsem na vystavovacím stolíku a nějaká ženská mi hleděla na zuby. Ale dopadlo to dobře a tak mi řekli, že jsem velmi nadějný a mám pokračovat dál. Ale učit vystavovat se musela i panička, protože je víc vynervovaná jako já a pak pěkně zmatkuje. Výstav už jsem zvládl docela dost od klubových, národních i tu mezinárodní. Dokonce mi na té poslední dali požehnání, že už můžu…no… však víte co. Tak jo byl jsem zařazen do chovu. To znamená, že bílé krasavice nevěsty, které mají zájem o miminka se mnou se už mohou hlásit ke krytí. Všechny výstavy mám zapsány v rubrice „výstavy a ocenění“ . A brzy k nim ještě přibudou další. Vydáváme se do Klatov a pak do Českých Budějovic. A po novém roce zase nějakou tu národku a mezinárodku a kdo ví, třeba si v tom příštím roce střihnem i nějakou tu zahraniční. Tedy až se panička naučí aspoň trochu žbleptnout anglicky a páníček německy.
Tak a to by bylo zatím vše. Vše ostatní o mě ale taky o Daisynce najdete v patřičných rubrikách a budeme pravidelně přidávat i další příspěvky. Tak se můžete těšit.
Zatím haf haf Ulťa a Daisy
